7 vyhynulých druhů zvířat, které stojí za připomenutí


Fauna i flóra na naší planetě se pořád mění. Během milionů let existence Země se na ní vystřídali opravdu všemožní živočichové. Někteří byli úspěšní více, jiní méně. Pojďme si připomenout 7 vyhynulých druhů zvířat, které jistě stojí za to, abychom na ně nezapomněli.

1) Tyranosaurus Rex

 

 

Vyhynul: před 65 miliońy let

 

Tyranosaurus rex - kostra
Tyranosaurus Rex obýval naši planetu na konci Druhohor, tedy v hlubokém pravěku. Dlouho se věřilo, že to byl největší suchozemský predátor, který se kdy po Zemi pohyboval. Dnes už víme, že byli i větší druhy, přesto ale Tyranosaurus Rex pořád patří mezi ty největší. Podle kostry jednoho jedince, která je sestavená z 80% můžeme odhadovat, že tento jedinec měřil okolo 12-ti metrů a vážil zhruba 6,5 tuny. V muzeích se ale nacházejí i fragmenty kostí, které patřily mnohem větším zástupcům - průměrný Tyranosaurus Rex zřejmě měřil až 14 metrů a tito "draci" mohli vážit až 9 tun.

Podle nálezů se odhaduje, že Tyranosaurus Rex obýval pouze lokalitu, která se dnes nachází na západě severoamerického kontinentu. Obecně se toho o dinosaurech ví stále velmi málo. Z nálezů a jejich následného rozboru se zatím hlavně potvrdila příbuznost dinosaurů s ptáky. Také víme, že u Tyranosaura byla samice mnohem robustnější než samec - zřejmě proto, aby se zvládla postarat o vajíčka. Dodnes se vědci neshodli na tom, zda byl Tyranosaurus Rex převážně aktivní lovec, nebo spíše mrchožrout. Tahle záhada stále čeká na své rozluštění. A to byly kosterní pozůstatky tohoto druhu poprvé objeveny už v roce 1874 a první rozsáhlé nálezy se objevily v roce 1902.

 

2) Irský veledaněk


 

Vyhynul: před 7,5 tis. let


Irský veledaněk - kostra v muzeu v Brémách
Je známý také pod názvy Irský veledaněk nebo Irský jelen. Je to největší jelenovitý kopytník, který se kdy pohyboval po naší planetě. Žil v pravěku, v období pleistocénu, tedy v době čtvrtohor. Podle nálezů a výzkumů se jednalo o úspěšný druh stepního jelena, který byl rozšířený na velké části tehdy obyvatelného území. Nálezy máme z Evropy, Severní Ameriky, Afriky, ale také z dálného východu - z Číny.

Z nálezů a složených koster také máme dobrou představu o gigantických rozměrech tohoto majestátního býložravce. V kohoutku se udává výška lehce přes 2 metry, délka okolo 3 metrů a rozpětí paroží i více než 3,7 metrů. Právě neuvěřitelně velké parohy znemožňovaly těmto jelenům vstup do lesů, takže je označujeme za stepní jeleny. Obývali raději chladnější oblasti (podobné dnešní tundře) a žili zřejmě samotářsky. Nejdéle se tento druh vyskytoval na území dnešního Irska, proto také Irský veledaněk. Tito obrovští jeleni začali hynout na počátku mladší doby ledové a úplně zmizeli zhruba před 7,5 tisíci let. Podle některých vědců na tom měli svůj podíl první lidé - lovci.

3) Jeskynní lev


 

Vyhynul: před 2 tis. let


Jeskynní lev na pravěké malbě
Evropské lesy rozhodně nebývaly vždycky tak bezpečné, jak jsme dnes zvyklí. Naopak, ještě relativně nedávno se v nich pohyboval i jeden z největších lvů vůbec - lev jeskynní. Někdy se také můžete setkat s názvem lev evropský. Tento poddruh lva žil v pleistocénu. V roce 1985 nalezli archeologové v Německu kosterní pozůstatky tohoto druhu, které rozměrově odpovídaly dnešním lvů africkým. Přesto se na základě dalších nálezů fragmentů kostí vědci domnívají, že lev jeskynní byl zřejmě o 10% větší, než dnešní lvi.

Latinsky se tento vyhynulý poddruh nazývá Panthera leo spelaea. Nálezy tohoto druhu máme v podstatě z celé Evropy, zejména tedy z podhorských oblastí. Tento druh lva žil totiž v jeskynních, podobně jako to dnes známe u medvěda. Víme, jak byl velký, víme jak vypadal a také víme, že se setkal i s člověkem - na základě jeskynních maleb. Co nevíme, je přesná doba jeho vyhynutí. Původně se vědci domnívali, že vyhynul někdy před 10-ti tisíci lety, ale dnes se někteří odborníci domnívají, že na Balkáně přežíval mnohem déle a vyhynul teprve před 2 tisíci let. Podíl na jeho vyhynutí možná nesl i člověk.

4) Dodo

 


Vyhynul: v 17. století


Blboun nejapný na mablě - ze sbírky Rudolfa II., Praha
Tento zajímavý druh nelétavého ptáka z ostrova Mauricius je znám také pod názvy dronte mauricijský nebo blboun nejapný. Latinsky se jmenuje Raphus cucullatus. Vyhynul v 17. století, na následky rozmachu mořeplavby. Dodo se totiž nebál lidí, nelétal a tak se stal snadnou kořistí a potravou. Podle vědců se jednalo o evolučně nedokonalého tvora, který mohl přežít pouze v ostrovní izolaci bez přirozených nepřátel. Dodo se živil ovocem.

Byl vyhuben do sta let po svém objevení. Bohužel, nedochoval se ani jediný exemplář - všechny kusy v muzeích shnily, poslední "vycpaný" Dodo byl spálen roku 1755 v Oxfordu. Dochovalo se pouze jedno jediné vejce, které je v muzeu v Jihoafrické republice. Z analýzy DNA vědci pouze potvrdili jistou příbuznost s jihoafrickými holuby. Také se zjistilo, že navzdory svému názvu a malému mozku, nebyl tento pták vůbec hloupý. Bohužel, nebyl ani v nejmenším připraven na setkání s člověkem - Dodo vyhynul mezi lety 1688-1715 (udává se rok 1693).

5) Zebra kvaga

 

 

Vyhynula: v 19. století


Zebra kvaga - oroginál foto, Zoo Londýn, 1870
Tohle zvíře naleznete také pod názvem zebra stepní, případně pod různými přepisy slova kvaga -kvagga, quagga, kwaga. Název je totiž odvozen z jazyka domordců, kteří toto zvíře nazývají kwa-ha. Latinsky Equus quagga quagga. Jedná se o lichokopytníka, který je velmi podobný  nám dobře známé zebře - ovšem pruhy má pouze na přední části těla, přičemž zbytek těla má jednobarevný, mírně dohněda. Poslední exempláře klasické kvagy jsou vyfoceny v Londýnské zoo ve druhé polovině 19. století. Tou dobou také zebra kvaga z divoké přírody prakticky zmizela.

Pokud chceme vědět, zda úplně vyhynula, dostáváme se do vědeckého problému s taxonomickým zařazením. Dodnes totiž nemají odborníci zcela jasno, zda lze zebru stepní označit za samostatný druh, nebo se jedná pouze o poddruh. Pokud je zebra kvaga samostatný druh, pak ji můžeme označit za vyhynulou koncem 19. století. Pokud však přistoupíme na možnost, že se jedná pouze o poddruh, pak nové objevy říkají, že stále přežívá zebra Burchelowa (Equus quagga burchelli) a další tři dosud neuznané poddruhy - zebra isabelská, zebra zambezská a zebra damarská. Existuje také projekt obnovy populace klasické zebry kvaga pomocí genetiky.

 

6) Tasmánský tygr

 


Vyhynul: v roce 1936


Vakovlk tasmánský, nebo také tasmánský vlk, latinsky Thylacinus cyanocephalus. Tento druh masožravého vačnatce žil na území Austrálie, Nové Guineje a Tasmánie zřejmě už od pleistocénu. Vzhledem připomínali vakovlci spíše velké psy, vážili 20-30 kilogramů. Tygra vzdáleně připomínala jen pruhovaná kresba, táhnoucí se po hřbetě až na ocas zvířete. Na území Austrálie vyhynuli přirozeně ještě před příchodem kolonizátorů. Delší dobu přežívali vakovlci tasmánští  právě v Tasmánii, odkud dostali i své jméno.

Poslední vyfocený vakovlk na světě, rok 1933
O vakovlkovi a jeho přorozeném chování toho moc nevíme. Je jisté, že to byl masožravec, aktivní lovec, nejraději lovil za šera - během stmívání. Bohužel, s osídlováním jeho posledního působiště, Tasmánie, se stal hlavním nepřítelem člověka a jeho společníků - psů. Na počátku 20. století dokonce Tasmánská vláda vyplácela odměny za každého zabitého vakovlka. Poslední volně žijící vakovlk byl zastřelen Wilfem Baffym 6. května roku 1930. Pak už přežívali jen vakovlci v zajetí. Tehdejší znalosti a podmínky chovu však nevedly k obnově druhu, ale k jeho definitivnímu vyhynutí. Poslední vakovlk chovaný v zajetí zemřel 7. září 1936 na následky zanedbání péče. A to i přesto, že vakovlk byl dva měsíce předtím prohlášen za chráněný druh - bohužel, příliš pozdě. Ochránci přírody a zvířat o to usilovali od roku 1901.



Někteří vědci se však domnívají, že vakovlk, či nějaký velmi blízký příbuzný tohoto zajímavého živočicha, může stále přežívat v málo prozkoumaných oblastech Nové Guineje, či samotné Tasmánie. Jsou to ovšem pouze naděje, všeobecně se vakovlk tasmánský považuje za vyhynulý druh posledního masožravého vačnatce.

7) Kaspický tygr

 


Vyhynul: v roce 1970


Jednalo se o třetí největší druh tygra, který se ve 20. století vyskytoval na Zemi. Je známý také jako perský tygr, nebo tygr turanský. Latinsky se jmenuje Panthera tigris virgata a jak název napovídá, obýval oblasti v blízkosti Kaspického moře. Jeho teritoriem aly byly celé rozsáhlé oblasti mezi Černým mořem a Čínou. Tento velký, klasicky zbarvený tygr vyhynul v roce 1970 na následky intenzivního lovu člověkem.

Kaspický tygr na poštovní známce - Ázerbajdžán
Turci tvrdí, že poslední volně žijící kusy spatřili a zastřelili na jejich území ještě v 80. letech. Na druhou stranu se spousta vědců domnívá, že kaspický tygr byl pouze regionální formou ussurijského tygra a tedy by vysazením těchto zvířat do původního prostředí kaspického tygra mohlo vést k jakémusi návratu. Bohužel, ani ussurijských tygrů již nežije tolik, aby byo možné je použít k osídlení dalších lokalit. Vyhynutí kaspického tygra nepomohla ani rezervace v Tádžikistánu, ani změna legislativy spousty států včetně SSSR nebo Íránu.

Podle některých ale tygr kaspický stále existuje, pouze už jich je tak málo, že je opravdu velmi těžké je spatřit. Existují ale stále různá svědectví o tom, že perský tygr je stále mezi námi. A to i v novém tisíciletí. A to je v tom případě skvělá zpráva.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Hlavně slušně a věcně, přátelé ! :-)